Pár slov úvodem……
Původně jsem, zde na Šílenci“ mínil napsat jeden stručný a zjednodušující článek o vesmíru, který by pochopil naprosto každý. Nic méně během psaní jsem si uvědomil, že to není úplně šťastné řešení. Ono sice není těžké, vzít základní fakta a zjednodušit do pár vět a hlavně přeložit do běžné, hovorové řeči. Problém jev tom, že takový článek by byl plný faktů vytržených z kontextu, ke kterým by si čtenář těžko tvořil nějaký vztah, či si na základě něj utvářel vlastní názory. Jen by si to jen rychle pročetl, podivoval by se u některých faktů („ty jo! 93miliard světelných let! Fakt je vesmír tak obrovský?“), zasmál by se některým zlehčujícím fórkům a možná něco z toho by pak předtřásal, v hospodě u piva, aby působil, vzdělaněji. Do týdne by na článek už úplně zapomněl. Navíc takový to styl, by veškeré informace nutně zkresloval. Dávali by smysl pouze v tom konkrétním článku, ale nereflektovali by skutečnou realitu. Čili užitná hodnota článku – čistá nula.
Proto jsem se rozhodl jít spíše cestou kvality, než ze sebe za jedno odpoledne vysypat jeden krátký článek, který by obsáhnul naprosto vše - čili dohromady nic. Naopak jsem se rozhodl, téma rozložit do více článků, zasadit ho do širšího kontextu a dívat se na něj z více úhlů pohledu.
Hledání ztraceného vesmíru
Během hledání podkladů, pro svůj článek jsem přemýšlel a uvědomil si, že vesmír není jen hromada odborných faktů a zákonů. Vesmír je skutečný a má i svůj neodolatelný a prastarý příběh, který se vám zde pokusím vykreslit, v celé jeho kráse. Nemusíte se bát, že byste něčemu nerozuměli, i když stát se to občas může a nemusíte se vůbec kvůli tomu cítit hloupě. Některé fyzikální vědy, jsou natolik složité, že jim nerozumí ani sami vědci.
Dobrý příklad je kvantová fyzika, které skutečně nerozumí, vůbec nikdo. Vědci už se téměř 80let dohadují nad osudem proslulé Schrödingerovi kočky a to se zdá být jako banalita. Z našeho pohledu se to zdá být přeci jasné. Kočka může být buď mrtvá, nebo živá! Potíž je v tom, že rovnice kvantové mechaniky, i zkušenosti z experimentů připouštějí i možnost třetí, která je překvapující: kočka může být mrtvá i živá zároveň. Jenomže pokud otevřete krabici s kočkou, nejspíše jí v takovém stavu nikdy neuvidíte! Uvidíte jí jen buď živou, nebo mrtvou. To buď vyvrací teorii vědců o živé/mrtvé kočce, nebo se tu dějí věci kolem nás, o kterých vůbec ještě nemáme ani tušení. Někteří vědci jdou až tak daleko a tvrdí: „Dokud se na věci nedíváme, tak neexistují!“ a v případě kočky: „Dokud se na ní nepodíváme, je ve stavu „živá/mrtvá zároveň. V okamžiku kdy krabici s kočkou otevřeme a podíváme se do ní, bude kočka buď živá, nebo mrtvá.“ Takovou teorii razil třeba Niels Bohr, který proslul, jako zarytý nepřítel Alberta Einstaina a skvělý kvantový fyzik.
Tento příklad píši, abyste si uvědomili, že i vědci jsou pouze lidé, i když jsou to občas velcí podivíni. Přestože mají rádi experimentálně ověřitelné teorie, i tak mezi nimi občas zavládne čirý smysl pro fantasii, představivost i osobní víru v cosi. Není to vůbec špatně. Kdyby vědci nepoužívali fantasii, těžko by vymýšleli nějaké nové teorie. Ani vy se nebojte používat vlastní fantasii při čtení tohoto textu.
Pokud vás začnou napadat vlastní teorie, či otázky, tak je to dobré znamení. Rozumět problematice vesmíru neznamená, nabiflovat se veškerá fakta a schroupat veškerou, dostupnou literaturu, ale umět se neustále ptát a na svoje otázky hledat odpovědi. Ať už jen ve své vlastní hlavě, v knihách, nebo někde na internetu. To je úplně fuk. Hlavní je, abyste se zajímali skutečně jen o to, co vás zajímá doopravdy.
Kvantová fyzika to zřejmě nebude, ale třeba pro vás mají velkou váhu otázky typu: je vesmír nekonečný? Jak vesmír vznikl? Kde a jak jsme se tu vzali? – Na spousty podobných otázek, už dnes má věda, alespoň částečné odpovědi. Navíc žijeme v úžasné době, velkého technologického pokroku a byla by proto škoda se o vesmír nezajímat, když žijeme v ideální době. Spousty odpovědí už máme sesbírané, spousty jich bude zodpovězeno ve velice krátké době (Po desítkách let pátrání, vědci konečně potvrdili objev Higgsova Bosonu! A to překvapivě, bez jakéhokoliv zájmu medií) ale některé nám zůstanou zatajené, zřejmě navždy.
Tuto sérii článků berte jako obecného průvodce, který vám postupně ukáže, jak na tom dnešní věda vlastně je. Jak budete pátrat po odpovědích na vaše otázky potom, je jen čistě na vás.
Okna vesmíru do kořán
Abychom se tu mohli vůbec bavit o vesmíru, nejdříve je potřeba vědět, jak takový vesmír vlastně vypadá. Proto běžte ven, ve večerních, či ranních hodinách a podívejte se na něj sami. To je nejlepší obrázek vesmíru, který si můžete udělat! Ano na internetu se dají pořídit krásné obrázky vesmíru, ale nepřijde vám to tak trochu divné se na něj dívat, přes monitor počítače, když stačí vystrčit hlavu z okna a podívat se na něj vlastníma očima? Víte vůbec, že tam někde nad našimi hlavami skutečně je? Nebo je to pro vás něco, co vidíte, jednou za půl roku, v nějakém televizním dokumentu, případně jako výbornou podívanou v „tři dé“ kině?
No nestyďte se přiznat, pokud ho běžně nevnímáte. Nejste v tom totiž sami. Lidé jsou od jakživa zvyklí, že ve dne svítí slunce, v noci zase měsíc a spousty hvězd. To se opakuje den co den. Patří to k našemu běžnému životu. Je to pro nás stejně samozřejmé, jako je samozřejmá gravitace.
Všimněte si, že kdyby to jednou, začalo být jinak, každý by najednou věděl i bez odborných znalostí, že je to průser! Kdyby nevycházelo slunce, měsíc, každý by to najednou začal řešit, ale dokud se železnou pravidelností, sluce i měsíc, vychází, lidé to neřeší. Naučili se to vnímat jako zcela přirozený jev.
Naštěstí, ne všechny, noční obloha, nechávala chladnými. Občas někdo zvedl hlavu a snažil se rozluštit, co to tam na té obloze vlastně vidí. Pak na nás při pohledu, do historie, občas vykouknou taková jména jako: Anaxágoras, Pythagorás, Aristotelés, Koperník, Brahe, Kepler, Newton…a další, kteří výrazně měnili náš pohled na vesmír. Jinak bychom tu nejspíše dál v klidu a pohodlí seděli, dokud by nepřilétl nějaký meteorit, či nás nepohltilo, zvětšující se slunce.
Ono nevadí, že noční obloze moc nerozumíte a neumíte rozeznat ani velký vůz. Já taky nejsem rozený astronom, přesto občas vylezu před barák a dlouze si oblohu prohlížím. Někdy tam vidím úžasné věci. Navíc vnímám, že je vesmír skutečný, téměř na dosah, stačí se jen nahóru rozlétnout. A je obrovský. Rád pozoruju i měsíc. Už jen proto, že je to kousek naší planety, který se v minulosti oddělil, po velkém nárazu s cizí planetkou. Někdy mám pocit, že na něm vidím, měsíční krajinu pouhým okem, ale kdo ví, třeba to jsou jen mraky.
Možná vám přijde, že hvězd na noční obloze už tolik není, ale nenechte se zmást. Naši předci mohli na obloze, každou noc vidět, ohromnou spoustu hvězd, namačkané tařka vedle sebe.
Nebojte se. Hvězdy opravdu nevymizeli. Jsou tam pořád. To že to nevidíme, je způsobeno tzv. „Světelným šumem“, který je typický pro dnešní civilizaci. V noci neustále svítí světla a ty znečišťují naší atmosféru. Ve městě skutečně můžete zřetelně vidět, jak je obloha nažloutlá. Bohužel světelný šum, dokáže přesvítit, slabší hvězdy a k našemu oku se prosvítí, jenom ty nejzářivější hvězdy. Opticky to pak působí, že hvězd je tam docela málo. Představu o tom, kolik je ve vesmíru, ve skutečnosti hvězd a galaxií, si můžete udělat z tohoto názorného videa, záběrů z Hubblova teleskopu, myslím, že vás to doopravdy ohromí. Hubblův teleskop je umístěný na oběžné dráze země a má tak čistý, ničím nerušený výhled na hvězdy. Mimo jiné je to veliký pomocník, při pátrání, po cizích civilizacích a dokáže zobrazit i ty nejstarší objekty ve vesmíru. Tedy skoro 13,7miliard let staré.
Už se pomalu blížíme k závěru, dnešního článku, který jsem na úvod pojal, jako filosofický. Pro dnešek už mám připravenou, pouze poslední kapitolu, která se bude zabývat otázkou, proč vesmír vůbec pozorovat? A co z toho máme? Příště nakoukneme pod pokličku, některým historickým postavám, či objevům. Vy se zatím zkuste podívat na noční oblohu a zkuste popřemýšlet o tom, co vidíte.
Proč zkoumáme vesmír?
· Jak už sem naznačil o kousek víše, kdybychom nezkoumali vesmír, nevědomky bychom tu vyčkávali, na nejbližší katastrofu. Zkoumání vesmíru a nejbližšího okolí nám právě dodává schopnost události předvídat. Když budeme schopni předvídat, budeme se schopni, na vážné kolize, s cizími tělesy skutečně připravit. Proto dnes létají naše sondy, do různých koutů naší sluneční soustavy a zkoumají různé planetky a meteority. Letos byla vyslána i sonda rosseta, která má na starosti podrobný výzkum komet. Komety jsou pro nás zatím, stále veliká záda. Jinou kometu, budou moci studovat i sondy, okolo Marsu. Minulí rok se totiž zjistilo, že jedna z komet, těsně mine planetu Mars, dokonce si chvíli vědci mysleli, že se srazí. To se sice nestane, ale událost to bude velice významná a vzácná. Mars je pro vědce vůbec zajímavý objekt. Kolem žádné jiné planety, nelítá tolik sond, v současné době jsou na ní umístěni i dva roboti, zkoumající tamní povrch. Není to jen tak, pro nic za nic. Planeta Mars se vyvíjela podobně jako planeta Země, jenže časem ztratila svoje magnetické pole. Pokud zjistíme proč, budeme vědět, zda se to nemůže přihodit i nám. Koneckonců, měření magnetického pole Země ukázalo, že momentálně oslabuje. To, ale samo osobě nemusí znamenat nebezpečí. Může to také znamenat, že planeta mění orientaci magnetických pólů. Právě výzkum Marsu nám může ukázat, jestli se máme něčeho bát, nebo nemusíme.
· Další důvod je expanze. Podívejte se na to takhle: Na naší planetě je už nyní 6miliard lidí. Zároveň naše populace neustále roste, planeta však zůstává stále stejně veliká. Jinými slovy, expanze mimo naší planetu je v budoucnosti prostě nevyhnutelná! Osobně jsem velice zvědavý, co budou říkat „zelení“ radikálové, naše babičky a dědečkové, až budeme těžit energii z celé sluneční soustavy. Jen meteority, které kolem nás občas proletí, v sobě ukrývají neskutečné bohatství. Kupříkladu zlato, diamanty a vodu! Ta se nám třeba při dobývání Marsu bude opravdu hodit. Není ani vyloučené, že nebudeme sát energii, přímo ze slunce. Pokud se lidské kolonie, skutečně rozrostou, mimo naší domácí planetu, pak každý zdroj energie se bude opravdu hodit. Přijde vám to jako vzdálené sci-fi? Před pár lety by ještě bylo, ale díky tomu že se opět prohlubuje studená válka mezi západem a východem, je možné že se velmoce opět začnou technologicky, předhánět. Kdo ví, třeba se ještě dožijeme opravdového technologického boje, kdo první dobije Mars. Obecně války vědeckému pokroku, dosti svědčí.
· Poslední důvod, je spíše filosofický a dal by se pojmenovat „hledání smyslu života“. Skutečně. Pokud se nám povede objevit skutečný smysl naší existence, budeme ho moci lépe a efektivněji plnit. Zatím se zdá, že jediný, skutečný smysl života je žít, rozmnožovat se, zdokonalovat se a rozšiřovat život kam až to bude možné. A lidé jsou v tomto velice vynalézaví. Jen se podívejte, kolik vzniklo knih v minulosti a kolik dnes, dokonce se nám podařilo vynalézt internet, kde každý najde jakoukoliv informaci. I málo vzdělaní lidé, mají možnost si přečíst, třeba tento článek o vesmíru a pochopit ho. To dříve nebývalo! Dříve jakékoliv vzdělávání, patřilo pouze bohatým rodům. Mezi chudinou a střední třídou, jen málokdo uměl číst. V praxi to znamená, že naše populace je čím dál více, vzdělanější jako celek a pochopitelně i vyvinutější. Vlastně do posledního puntíku plníme smysl života a už i směle vyhlížíme směrem k budoucnosti, kdy poprvé opustíme práh, naší domácí planety.
Ta chvíle už se blíží…………
—————
—————
—————
—————
—————
—————
—————
—————
—————
—————
—————
Tato fotogalerie je prázdná.